Monitorské rozhovory #7

Mgr. Veronika Měrková

Senior Clinical Research Associate Freelance

 

Veronika vystudovala střední zdravotnickou školu a později Fakultu humanitních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Při studiu byla dobrovolnicí ve společnosti koordinující evropské projekty výměny mládeže.

Svou kariéru začínala coby zdravotní sestra v lázních. Později vedla rekvalifikační kurzy pro ošetřovatele. S klinickým hodnocením se setkala nejprve jako studijní koordinátorka, kdy pracovala pro soukromou výzkumnou společnost.

Na pozici monitorky klinických hodnocení pracuje již 7 let. 

Poslední 3 roky žije v Madridu a práci monitorky se věnuje i zde. Ve španělském Červeném Kříži působí jako dobrovolná překladatelka pro ukrajinské uprchlíky. 

Na začátku koronavirové epidemie působila jako dobrovolnice v nadaci, zabývající se výzkumem koronavirové nákazy. Jejím úkolem bylo podílet se na na designu připravované studie, včetně protokolu, Informovaného souhlasu a dalších dokumentů. Výzkum byl bohužel předčasně ukončen.

Jak těžké pro Vás bylo najít po promoci práci?

Naštěstí velmi snadné. V organizaci, kde jsem při studiu dobrovolničila, jsem po promoci nastoupila jako zaměstnanec. To bylo ale v jiném oboru.

Jakým způsobem hledáte práci? 

V klinickém hodnocení vždy a pouze přes LinkedIn.

Co pro Vás bylo při prvních pohovorech nejnáročnější?

První náročnější pohovory jsem absolvovala, když jsem se jako studijní koordinátorka ucházela  o pozici  in-House CRA. Byly to mé první telefonické pohovory v angličtině, často s nekvalitním spojením a s britskými personalisty. Navíc jsem neznala spoustu odborných termínů, na které jsem byla tázána. Z pohovorů jsem měla špatný pocit a začala jsem pochybovat, jestli jsem se vydala správnou cestou. 

Zapsala jsem si však všechny pojmy, kterým jsem nerozuměla a vyhledala si je. Do třetice všeho dobrého jsem narazila na milou personalistku z Polska, které jsem krásně rozuměla a pohovor byl veden v přátelském duchu. Z pohovoru jsem měla dobrý pocit a zanedlouho také přišlo pozvání na face-to-face pohovor do Prahy, který také dopadl dobře.

Jak jste se dostala k práci koordinátorky?

Jeden zkoušející sháněl zdravotní sestru, která umí anglicky. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, ale jsem za to moc ráda.

Co Vás na práci monitorky nejvíc baví?

Nejraději jsem přímo na centru. To je moment, kdy si připomenu, že má naše práce opravdu smysl. Často se toho za pár hodin vyřeší víc, než na dálku za týdny, až měsíce. Ráda komunikuji s lékaři a sestrami a moc se toho vždy od nich naučím. Baví mě číst lékařskou dokumentaci i přepočítávat léky. 

Na práci monitorky mě nejvíce baví to, že jsme stejně jako studijní tým blízko pacientovi a jeho konkrétnímu příběhu. A pokud se pacientův stav zlepšuje, to je ta největší odměna.

 Jak Vás napadlo odjet pracovat do Španělska?

Přítel je Španěl a po pár letech v ČR jsme se přesunuli do Španělska.

Jak jste ve Španělsku sháněla práci?

Opět přes LinkedIn, kdy jsem si aktivovala možnost Open to work a poté byla kontaktována headhuntery. První dva pohovory nedopadly dobře. V obou případech v posledním kole španělskému vedení vadilo, že nemám zkušenost s monitorováním ve Španělsku.

Další kola pohovorů u třetí firmy proběhla zrovna během první vlny koronavirové pandemie, která mě zastihla v Česku. Byla to firma, kde jsem již dříve pracovala v Česku a na Slovensku a byla jsem přijata. Tím, že se tehdy nesmělo létat, to bylo dobrodružství do posledního dne. Nakonec jsem v pořádku doletěla z Budapešti do Madridu. Poštou mi přišel balík, kde byl notebook, telefon, pracovní smlouva, propiska, tužka, několik set roušek a respirátorů, ochranné brýle, rukavice a ochranný oblek. Trošku mě to vyděsilo, ale naštěstí jsem ochranné brýle ani oblek nikdy nepotřebovala 🙂 

Lišil se pohovor na roli CRA v ČR a ve Španělsku?

Neliší. Vždy záleží na konkrétním člověku.

Máte zkušenosti s prací pro stejnou firmu ve dvou různých zemích. Vidíte tam velké rozdíly?

V Praze jsem byla office-based, kde jsme měli velmi přátelský kolektiv a vzájemně si pomáhali. V Madridu jsem pracovala kvůli pandemii hned od začátku z domova a prakticky nikoho osobně neznala a na vše byla sama. Takže se to těžko dá srovnat. 

V Česku a na Slovensku je ale celkově z mého pohledu přístup managementu vstřícnější a individuálnější. Bude to ale tím, že je nás v Česku a na Slovensku v oboru málo a jedná se s námi trochu jako v rukavičkách. Ve Španělsku je to dravější,  jste jen jedna z mnoha a na vaši pozici čeká zástup stovek dalších.

Jak Vás vnímají coby cizinku ve španělských centrech?

Měla jsem z toho trochu obavy, protože má španělština není dokonalá a přízvuk “z východu” nezapřu. K mému překvapení reagovali naprosto všechna centra velmi pozitivně. Na cizince jsou zvyklí a nedělá jim to žádný problém.

Když jsem začínala, psala jsem jeden email i půl hodiny, jen aby byl gramaticky naprosto dokonalý. Po pár měsících, kdy jsem sama objevila spoustu chyb i ze stran rodilých Španělů, jsem pochopila, že se to ve Španělsku tolik neřeší a obzvláště cizincům se to omlouvá. 

Většina sester a zkoušejících znali Prahu z Investigátorských meetingů a říkali, že je to nejkrásnější město v Evropě, jako z pohádky. Při jedné iniciaci ve známém poutním městě Santiago de Compostela jsem vstoupila do ordinace zkoušející a zůstala jsem v úžasu, protože byla plná upomínkových předmětů a obrázků Prahy. Vypadalo to spíš jako muzeum Prahy, než ordinace. 

Jak jste se cítila při prvním monitoringu ve Španělsku?

Na začátku jsem dostala dvě studie a v obou případech jsem první jela na monitoringy s odcházejícími monitory, takže proběhlo vše hladce. Uklidnilo mě, že španělským názvům léků a lékařským zprávám bez problémů rozumím. Španělské lékařské termíny jsou skoro identické latině a já jsem na zdravce měla latinu dva roky. Kdybych tehdy tušila, jak se mi tento „mrtvý“ jazyk bude hodit!

Je ve španělských centrech více používaná elektronická zdrojová dokumentace?

Ano, ve většině případů centrum používá certifikované kopie, tzn. centrum zaznamená data v elektronickém systému, vytiskne a podepíše. Každý dodatek se pak doplní opět v systému jako nová poznámka, vytiskne a podepíše. U tohoto systému je důležité, aby monitor prováděl pravidelnou kontrolu, zda jsou obě verze opravdu identické. 

Jedna velká nemocnice v Barceloně používá výhradně elektronickou zdrojovou dokumentaci. Monitor přijde na domluvenou monitorovací návštěvu do zvláštního úseku nemocnice vyhrazeném klinickému hodnocení, dostane přidělený stolní počítač a svými přidělenými přihlašovacími údaji se dostane do systému nemocnice, kdy má přístup jen ke zdrojové dokumentaci “svých” pacientů. Žádná papírová dokumentace, kromě Site File a jiných study specific dokumentů, neexistuje. 

Pro představu – v jeden den je na jednom centru (což je daný úsek nemocnice, klidně i celé patro) až 15 monitorů zároveň. Každý CRA přichází monitorovat jinou studii, s různými zkoušejícími i různých indikací. Zkoušející přichází za vámi, až jim dáte vědět, že máte vše hotové.

Jiná velká nemocnice, také v Barceloně, zase umožňuje monitorům vzdálený přístup do jejich elektronické databáze. Monitor nemá přístup k pacientským datům, ale může si kdykoliv na dálku stáhnout aktuální GCP certifikáty, životopisy zkoušejících, stejně tak teplotní tabulky a různé další certifikáty.

Jsou zde velké rozdíly mezi jednotlivými centry?

Ano, Španělsko je velká země a tím jsou i rozdíly mezi centry větší, než u nás. Ne vždy je to tak, ale dá se říct, že už podle regionu se dá odhadnout, jak centrum bude pracovat a jaký způsob komunikace na ně bude fungovat. 

Jak jste se popasovala s katalánštinou?

Katalánštinu a španělštinu bych přirovnala jako polštinu a češtinu. Tzn., písemné formě se dá víceméně rozumět, mluvené rychlé řeči už ale skoro vůbec. 

V některých nemocnicích je zdrojová dokumentace pouze v katalánštině. Zkoušející s vámi mluví španělsky a hned zase přepnou do katalánštiny, protože ji slyší kolem sebe a neuvědomí si to. Problémy s katalánštinou mají i rodilí Španělé, takže to není žádná ostuda. Stačí si nastudovat základní gramatiku a pak už to jde samo.

Někteří zkoušející jsou z Kuby, Guatemaly, Bolívie a používají specifická slovíčka a slovní spojení, další zkoušející z Andalusie zase vyslovují jen začátek každého slova a zbytek si musíte domyslet. Dá se říct, že rodilých Španělů, kteří mluví srozumitelnou učebnicovou španělštinou, je opravdu málo. Naštěstí jsem zatím nedostala centrum v Baskicku, kde baskičtina je něco jako maďarština. 🙂 

Ze začátku jsem si říkala, že mám dost se španělštinou, ne tak ještě řešit katalánštinu, galicijšinu, valencijštinu a x dalších jazyků a dialektů. Navíc ještě doteď se v nemocnicích nesundaly roušky, takže odezírání ze rtů nehrozí. Popravdě, kdybych věděla, jaká bude realita, asi bych doted čekala a studovala. 

Je to ale krásný příklad toho, že se člověk naučí bleskovou rychlostí opravdu cokoliv, pokud to nutně potřebuje. 

A pokud se k tomu připojí přátelský a chápavý kolektiv, jde to jako po másle. 

Jsou ve Španělsku kladeny nějaké speciální nároky na kandidáty pro roli CRA?

Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti “překvalifikovaných” lidí, je i pozice CRA mnohem známější a žádanější, než u nás.

Typický španělský CRA má doktorát z biochemie, různé mezinárodní certifikáty z angličtiny a k tomu ještě roční “monitorský kurz”, který si sám zaplatil. Monitorský roční kurz stojí až 15 000 Eur, což je skoro 400 000 Kč. Kurz zahrnuje teoretickou přípravu a praxi v některé CRO. Já jsem si kurz naštěstí nemusela dělat, uznala se mi praxe z ČR a SR. Také studijní koordinátorky musí většinou projít kurzem, který trvá několik měsíců.

Roky intenzivní pracovní činnosti ráda prokládáte delšími pauzami. Jak to působí na personalisty, nemají s tím problém?

Myslím si, že pokud vám to vaše situace umožní, je to to nejlepší, co můžete sobě i svému okolí dopřát. Několikaměsíční pauza vám dodá nadhled, spoustu inspirace a nadšení. Z profesního hlediska máte čas a hlavně chuť se zúčastnit různých zajímavých webinářů a dovzdělávat se v oblasti inovací v klinických studiích a time managementu.

Personalisté a management to berou naopak velmi pozitivně. Kdo by nechtěl odpočatého a motivovaného zaměstnance. 🙂 

Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít monitor?

Jedna z vlastností, kterou monitor získá až díky zkušenostem, je umění prioritizace. Umět rozpoznat, co je v záplavě úkolů to nejdůležitější a podle toho si zorganizovat práci. Monitor by měl být také trpělivý, klidný, zodpovědný a pečlivý. 

Jaký je váš tip na udržování skvělých vztahů s centry?

Mít pacienty a centra na prvním místě. Pokud mě kontaktuje centrum s jakýmkoliv požadavkem, je to pro mě nejvyšší priorita.  

Také se mi osvědčilo nebombradovat centra milionem žádostí, ale vše přehledně sepsat bod po bodu do e-mailu, ujistit se, že tomu já sama výborně rozumím. Poté vše probrat s centrem. Je skvělé využívat i moderní technologie a zavolat si se zkoušejícím přes Teams, kde se dá sdílet obrazovka.

Centrum by mělo mít jistotu, že se na vás může s čímkoliv obrátit. Od maličkosti, na kterou se vás už 100x ptal, až po komplikovaný odborný dotaz, se kterým se budete muset obrátit na Medical monitora. Důležitá je také vzájemná důvěra.

A hlavně nezapomínat centra pravidelně chválit. 🙂 

Máte pro monitory doporučení, které by ve své praxi využili? 

Doporučuji používat program OneNote, umí zázraky.

Sledujete na LinkedIn nějakou zajímavou osobnost?

Z české scény jste to Vy, Veroniko. Také ráda sleduju Clinical Research Center a jejich úspěchy. Ze zahraničí je to Dan Sfera, který má i skvělé videa na youtube. Také Muhwezi Talbert má zajímavé příspěvky. V oblasti inovací a start-upů ráda sleduji Barcelona Heath Hub. Sleduji i nemocnice, ve kterých mám nebo jsem měla centra. Pro pobavení Clinical Research Memes na Facebooku.

Myslíte si, že publikování na LinkedIn může monitorům pomoci v kariéře?

LinkedIn má velký potenciál a neměli bysme ho používat jen, když přemýšlíme o změně práce. Publikování příspěvků, komentování, lajkování a celkově aktivita na LinkedIn určitě může pomoci v kariéře. Jsem ráda, že jsem na Vás a Váš Klub monitorek díky LinkedIn narazila a věřím, že se vytvoří skvělá komunita, kde si budeme sdílet slasti a strasti naší profese. 

Čemu se věnujete ve volném čase?

Čas strávený s rodinou a přáteli, cestování, jóga a pobyt na čerstvém vzduchu. O víkendu ani během dovolené nepracuji a opravdu vypnu. 

Děkuji za rozhovor!