Monitorské rozhovory #11

Filip Kubík

Clinical Research Associate ve společnosti Parexel

 

Filip vystudoval anglické gymnázium v Pardubicích. V covidovém období přerušil studium cestovního ruchu, kvůli negativním prognózám pro tento obor. Jak ale rád říká: ,,všechno se děje z nějakého důvodu‘‘ a v roce 2020 poznal svět klinických studií. Pracoval jako studijní koordinátor v CCR Pardubice. Na pozici monitora klinických hodnocení pracuje prvním rokem. Zajímavostí je, že studii, za kterou byl zodpovědný jako koordinátor, má nyní i jako monitor.

 

Bylo pro Vás těžké najít po škole práci?

Upřímně řečeno před začátkem pandemie jsem kombinoval sezónní práce v cestovním ruchu se studiem na vysoké škole a byla opravdu pestrá nabídka v oboru. Při sbírání praxe jsem si prošel prací animátora v Egyptě, stevarda u společnosti Smartwings a také kancelářskou práci na letišti Václava Havla v Praze.

Svět se ovšem rapidně změnil a cestovní ruch se ze dne na den zastavil. V tom okamžiku jsem začal bádat jakým směrem by se moje pracovní kariéra mohla rozvíjet. Narazil jsem na inzerát Koordinátor klinických studií a v tu chvíli mi započala nová životní etapa v oboru klinického hodnocení.

 

Co pro Vás bylo při prvních pohovorech nejnáročnější?

Pamatuji si jako včera, když jsem vyrazil na svůj první větší pohovor do Prahy. Nejnáročnější věc při prvních pohovorech a to mohu říct s jistotou, byla moje nervozita. Člověk si v hlavě přemítá v podstatě všechny možné scénáře, připravuje si fráze a podklady k pohovoru, avšak realita je ve většině případů diametrálně jiná.

Další náročná úloha při pohovoru je stanovení rozumné hranice pro očekávaný plat. Najít ten správný balanc a nepodhodnotit svoji představu, na druhou stranu také nezavřít dveře ihned na pohovoru s požadavkem platu, který nemá ani CEO společnosti.

 

Co Vás přivedlo ke klinickým hodnocením a jak jste se o nich dozvěděl?

Tento den si vybavuji živě. Po návratu z Prahy jsem hledal práci v Pardubicích či blízkém okolí a nebylo to vůbec jednoduché. Přítelkyně mi zaslala inzerát na práci Koordinátora klinického hodnocení. V roce 2020 moje znalost v tomto oboru byla téměř nulová, maximálně jsem věděl, že v České Republice máme něco jako Státní ústav pro kontrolu léčiv.

Po přečtení inzerátu jsem se rozhodl životopis do CCR Pardubice zaslat. Plný odhodlání a entuziasmu jsem studoval základy klinického hodnocení a stránky SÚKL. Zjišťoval jsem si také podrobnosti přímo o společnosti CCR a jejich práci s pacienty.

Rozhodl jsem se na pozici přihlásit i přes absenci vysokoškolského titulu v oboru zdravotnictví, který byl v inzerátu jako podmínkou pro minimální vzdělání. I přes tento handicap jsem byl po několika kolech pohovorů na pozici koordinátora přijat.

 

Co Vás na této práci nejvíc bavilo?

Nastoupil jsem na pozici jako laik v oboru , ale díky skvělé podpoře svého bývalého týmu, na který hrozně rád vzpomínám, jsem do toho poměrně rychle zapadl. Velké díky patří mému bývalému kolegovi, vedoucímu koordinátorů, který v současné době vykonává funkci ředitele v CCR Pardubice. Po celou dobu moji koordinátorské kariéry mi byl mentorem, školitelem a předal mi všechny důležité vědomosti, které ve své bohaté kariéře posbíral.

Práce koordinátora byla skvělá v rozmanitosti, kdy člověk v průběhu roku pracoval na několika klinických studiích současně a potkával tak mnoho nových indikací, protokolů a také monitorů. Na pozici koordinátora jsem kvitoval i práci s pacienty, kterých se na centru vystřídá velké množství a kontakt s nimi byl na denní bázi.

Vzpomínám si na vtipnou příhodu s nefungujícím pacientským diářem (mobilním telefonem), kdy jsem za pacientem vycestoval skoro 50km, abych ho znovu zprovoznil a za odměnu jsem byl pozván na oběd.

 

Jak jste z pozice koordinátora vnímal monitory?

Budu mluvit naprosto upřímně. Z pozice koordinátora jsem měl pocit, že monitor zkontroluje pár karet, u toho vypije několik kafíček, zadá úkoly koordinátorovi a vesele jede domů. Prostě práce snů.

Moje růžové představy se rapidně změnily po nástupu na pozici monitora, kdy člověk pozná, co tato práce skutečně obnáší. Začínám pomalu i chápat věčné „obtěžování“ koordinátorů, protože při neustálém zasílání požadavků od data managementu/studijního týmu či přímo sponzora studie, prostě nemá monitor na výběr a koordinátor je jeho opěrný bod na centru.

 

Proč jste se rozhodl přestoupit na roli monitora?

Zřejmě to bude znít jako klišé, ale dostal jsem nabídku, která se těžko odmítá. V mé pozici to byl posun v kariéře do nadnárodní společnosti, která patří mezi špičku CRO společnosti na trhu. Dlouhou dobu jsem vyzvídal od monitorů, se kterými jsem měl přátelský vztah, zda mi mohou více přiblížit pracovní povinnosti monitora, prozradit pozitiva a negativa z jejich strany a osobní doporučení.

Těžko se mi opouštěl skvělý a přátelský tým, který jsme v bývalé práci měli. Bohužel či bohudík, jsem člověk co miluje nové výzvy a chce se v kariéře posouvat, proto jsem nabídku přijal a beru ji jako odrazový můstek v kariéře klinického hodnocení.

 

Vnímáte velký rozdíl v práci koordinátora a monitora?

V současné době již mohu zhodnotit obě pozice, protože na pozici monitora budu v únoru přesně jeden rok. Mohu s jistotou potvrdit, že obě pozice jsou neskutečně důležité pro správné fungování studie a celkový dopad na pacienta.

 

Vnímám dva velké rozdíly:

První rozdíl je veliká výhoda na monitorské práci a to časová flexibilita. Monitor je pán svého času a pokud je home-based, je pouze na něm zda pracuje z kanceláře, z domu či letního sídla u moře.

 

Druhý velký rozdíl a výhoda pro pozici koordinátora je práce v týmu a kontakt s pacienty. Stabilní a přátelský studijní tým, se kterým spolupracujete osobně každý pracovní den je něco, co považuji za obrovskou výhodu role koordinátora a osobně mi chybí na pozici home-based monitora. Kontakt s pacienty a nekonečné vyplňování dotazníků má také něco do sebe, když člověk může prohodit pár slov a nebo poznat osobní příběh pacienta, který je pro monitora pouze číslo přiřazené v IWRS.

 

V čem se na centrech dělá nejvíce chyb a jak tomu lze předcházet?

Pokud bych měl některé chyby generalizovat, potom mám jako první na mysli duplicitní záznamy v pacientských kartách. Často se stává, že centra opakují informace/hodnoty a nastávají pak zbytečné chyby v případě, že se záznamy neshodují přímo v kartě, a nebo jsou odlišné v EDC systémech. Moje doporučení pro centra je tedy nemít duplicitní záznamy. Pokud je přesto mají, tak pečlivě sledovat jednotnost a správné přepsání do EDC.

Věčný boj a časté chyby vznikají při používání tabletu pro studijní dotazníky. Pochybení vzniká mnoho, například špatné pořadí dotazníků, které bývá explicitně popsáno v protokolu. Dalším častým pochybením je nedostatečné proškolení pacienta či správná kompletace od pacienta.

Moje doporučení z pozice koordinátora je pečlivá příprava a využití tréninkových módů pro zaškolení. Následně by se měl studijní tým ujistit, že pacient opravdu vyplnil všechny dotazníky a stejně tak investigátor nebo hodnotitel.

 

Je podle Vás v rámci studií někde prostor pro zlepšení?

Určitě ano. Doufám, že nebudu mluvit pouze za sebe, ale studie začínají být extrémně překombinované. Dle mého názoru se využívá velké množství systémů, vendorů a procedur, které jednoduše nefungují správně a pouze přitěžují již tak náročnému schématu studie.

Bylo by skvělé se dostat do fáze, kdy budeme mít sjednocené systémy (hlavně EDC, IWRS, portály pro studijní tablety a pacientské diáře) a ideálně používat osvědčené zprostředkovatele těchto systémů, které budou funkční po celou dobu studie a nebudou přidělávat vrásky studijním týmům a nám monitorům.

 

Jaký je váš tip na udržování skvělých vztahů s centry?

 Vzájemný respekt, přímá komunikace a spolupráce. Je důležité, aby si obě strany uvědomily, že spolupracují na stejném projektu a nejsou protivníci. Komunikace je základní stavební kámen zdravého vztahu s centry. Umění pochválit, probrat společně i nepříjemnou situaci, jednat přímo a hlavně vložit trochu empatie a ohleduplnosti. Všem se nám bude pracovat o poznání lépe.

 

Co Vás na práci monitora nejvíc baví?

Různorodost činností na CRA pozici a spolupráce s českými centry, ale také se zahraničními týmy (Sponzor, Clinical leader, Project leader, Vendor a další). Člověk pozná spoustu inspirativních lidí od kterých lze čerpat zkušenosti, vytvoří si kontakty a přátele v tuzemsku i v zahraničí.

Jak jsem zmínil v předchozí odpovědi, flexibilita je vlastnost, kterou kvituji na pozici CRA a člověk si práci může sám koordinovat dle potřeby. Poslední věc kterou zmíním je určitě cestování, baví mě poznávání nových měst v České republice a řízení auta. Snad mi to ještě nějaký rok vydrží.

 

Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít monitor?

Výčet vlastností by byl na celou A4, proto uvedu první jen první tři, které mě ihned napadnou:

• pečlivý
• ochotný
• zodpovědný

Sledujete na LinkedIn nějaké zajímavé osobnosti?

Skvělá osobnost a profil, který doporučuji všem monitorům je právě ten Váš. Bohatý, naučný a inspirativní obsah z klinického hodnocení.

Mimo klinické hodnocení například Radim Pařík, profesionální vyjednavač se zkušeností z managementu velkých firem, který dává na profil užitečné rady a tipy, které člověk využije v pracovním i osobním životě.

 

Ovládáte jiné jazyky mimo angličtiny?

Na střední a vysoké škole jsem se učil španělsky. Bohužel jsem ze znalosti jazyka už značně vypadl a tak mám nový cíl pro 2023, začít se opět učit tento krásný jazyk.

 

Jakým koníčkům se věnujete?

Od základní školy jsem hrál hokej a poté jsem přesedlal na fotbal, kterému se věnuji až do teď. Hraji velký fotbal v krajské soutěži a první ligu malé kopané v Pardubicích. Mezi ostatní koníčky patří cestování, seberozvoj a můj milovaný pes.

Co se týká seberozvoje, tak nelze říct, že bych četl každý týden novou literaturu. Spíše využívám zajímavé Youtube kanály, podcasty na Spotify, sledování inspirujících lidí na Linkedinu či Twitteru a e-learningů v Parexelu. Knihu, kterou bych určitě doporučil, je Umění vítězit od Phila Knighta.

 

Co Vám pomáhá dobíjet baterky?

Je to na 100% dovolená u moře. Člověk vypne telefon, užívá si paprsky slunce a vychutnává dobré jídlo či pití a šumění moře. Člověk se pak má v práci alespoň na co těšit. 😊

Děkuji za rozhovor!