Monitorské rozhovory #6

Z akademické půdy do projektového managementu

 

Mgr. Jana Vašková

Clinical Project Manager

 

Jana vystudovala neurobiologii na Univerzitě Karlově v Praze. Při své stáži na Fyziologickém ústavu Akademie věd se v rámci závěrečné práce zabývala studiem ankyrinového receptoru TRPA1. Výsledky byly uvedeny v oceněné publikaci: N-terminal tetrapeptide T/SPLH motifs contribute to multimodal activation of human TRPA1 channel, ve které je spoluautorkou.

Má certifikáty z Business English a Intercultural Competencies, které získala při zahraničních pobytech ve spolupráci s European Summer School a University of Split.

Na pozici Monitorky klinických hodnocení pracovala 7 let. Vyzkoušela si také roli Start-up specialistky (EC/regulatory, contract, budget) v irském Corku jako první člen česko-slovensko-maďarského týmu v rámci centralizace kompletní podpory aktivace center klinických hodnocení. Má zkušenost s prací jak pro CRO, tak i originální farmaceutické firmy.

Nyní nastupuje na pozici projektové manažerky.

Jani, jelikož je Ti blízký vědecký výzkum, mohla bys svou práci v Akademii věd blíže představit?

 

Fyziologický ústav Akademie věd jsem navštěvovala již během vzdělávacích kurzů pro mimopražské univerzity při bakalářském studiu. Tehdy jsem si umanula, že se na AV chci věnovat své budoucí diplomové práci. Celé magisterské studium jsem strávila na oddělení Buněčné neurofyziologie pod vedením paní doktorky Viktorie Vlachové, kde jsem se věnovala TRP receptorům, zvláště pak cytoplazmatickým koncům ankyrinového receptoru TRPA1.

Ocenění výše zmiňované publikace českou Společností pro studium a léčbu bolesti však patří především hlavní autorce a mé školitelce Anně Kádkové.

Celkově musím konstatovat, že jsem měla výbornou podporu kolegů, kteří vytvářeli přátelské pracovní prostředí. Jistě si ještě vzpomenou na mou troufalou přihlášku na pozici pregraduálního studenta neurobiologie s prací o potravních strategiích parazitoidů z řádu blanokřídlého hmyzu. 🙂

 

Chtěla by ses vědecké činnosti v budoucnu znovu věnovat?

 

V budoucnu bych se ráda k neurobiologii vrátila alespoň okrajově. Nejlépe v kombinaci popularizace vědy, výzkumu a businessu. Například, poslední dobou se velmi skloňuje osvěta o duševním zdraví, tam mám ambice se ještě navíc vzdělávat.

Dalším zajímavým tématem by byl další výzkum zapojení funkční úlohy TRP iontových kanálů v souvislosti se spouštěním migrenózních atak.

Momentálně se ale těším na práci v klinických studiích z pozice projektové manažerky. Velkou motivací by byla samozřejmě oblast neurologie, každopádně pokud jiná léčba má potenciál pomoci byť jednomu pacientovi, na terapeutické oblasti nezáleží. Má práce musí dávat především nějaký smysl. Ruku v ruce s určitou tendencí posouvat se vpřed.

 

Jaké odborné metody jsi při výzkumu používala?

 

Mimo základní molekulárně-genetické laboratorní metody jsem primárně využívala elektrofyziologickou metodu Patch Clamp. Tato metoda slouží pro měření membránového proudu buněk. Mé zaměření bylo na buňky obsahující požadovaný receptor, který byl následně cíleně stimulován různými chemickými, tepelnými či jinými podněty a celé toto dění sledujete pod mikroskopem, zaznamenáváte data a máte možnost celý pokus určitým způsobem ovlivňovat.

Rozhodně ale není možnost se stejnou buňkou pokus znovu opakovat. Pro orientaci v čase, naučit se celou manipulaci a péči o přístroj mi trvalo měsíce. Příprava buněk pro samotný pokus, trvající asi dvě minuty, byla v řádu několika dnů. Teď už rozumím, proč si každý svůj přístroj hýčkal a různě vylepšoval v podobě izolačních pomůcek pro zmírnění potenciálních vibrací.

Při měření si totiž představte jen ticho, maximální soustředění a absolutně žádný nekoordinovaný pohyb.

 

Co Tě na této práci nejvíc bavilo?

 

Musím říct, že se rozhodně nemohu považovat za vědeckého pracovníka. Ovšem bavilo mne, když jsem si připadala, že se mohu k vědě alespoň přibližovat. Jakmile se totiž začala rýsovat první použitelná data, mé školitelky mne zasvětily do počítačových programů, kde a jak mohu data zpracovávat. Potom mne také bavilo vytvářet a popisovat obrázky do příloh, grafy, atd.

 

Nějaký čas jsi pobyla v USA. Co Ti dala tato zkušenost?

 

V USA jsem cestovala a pomáhala jako dobrovolník neziskovým organizacím. Jako na každé své cestě jsem potkala několik inspirativních lidí, setkala jsem se se spoustou příběhů a zažívala vlastní dobrodružství. Třeba právě nabídku práce do Irska.

Od obou těchto zemí jsem si především slibovala naučit se mluvit anglicky. Maturovala jsem z němčiny a díky čtení vědeckých publikací a prací monitora jsem si vše anglicky sice přečetla a přeložila, ale orosila jsem se vždy, když se mi na mobilu objevilo zahraniční telefonní číslo.

 

Jak těžké bylo najít práci po promoci ?

 

V první řadě jsem neuspěla na jaře u státnic. Vzhledem ke znalosti prostředí jsem tedy aplikovala na pozice do laboratoří nebo do různých zdravotnických zařízení třeba jako recepční. Vždy jsem uváděla, že diplomovou práci mám již obhájenou, zbývá jen absolvovat druhý termín ústních zkoušek. Nikde mne ale nevybrali, ani jako brigádníka.

S odstupem času si myslím, že jsem se na tento neúspěch velmi upínala. Pro mne se jednalo o první selhání a konec všech těch dílčích úspěchů splněných “napoprvé”. Hlavou mi rezonovala profesorova věta při závěrečném proslovu: “Kolegyně, Vy si vezměte na koupaliště knihu a studujte!” Představa strávit tak celé léto byla poněkud nevyhnutelná.

Zpestřila jsem si jej tedy pobytem s učebnicemi u moře na Evropské letní škole v Chorvatsku a zdokonalovala také angličtinu. Nakonec to byla skvělá volba a nejlépe strávené léto.

 

Jakým způsobem jsi práci hledala?

 

Přes různé pracovní webové portály. Pamatuji si, že tam vždy chyběla relevantní možnost filtrování a tak jsem hledala práci pod označením Administrativa, Chemie a potravinářství nebo Zdravotnický personál.

 

Co bylo při pohovoru nejnáročnější?

 

Zprvu jsem byla nepřítelem sama sobě. Neuměla jsem se zbavit vyplašeného dojmu odkývat úplně vše, jen abych práci získala. Neuměla jsem ani popsat, co a proč bych vlastně chtěla dělat, natož se finančně ohodnotit.

Později po založení LinkedIn jsem se poprvé setkala s pojmem headhunter a absolvovala několik nezávazných telefonátů, které mi pomalu udávaly směr. Myslím, že postupem času jsem začala rozumět nejen tomu, co se ode mne očekává, ale také že i já mám možnost výběru.

Ráda vzpomínám na čtyřkolové výběrové řízení do mezinárodního start-up týmu v Irsku. Můj první pohovor v angličtině. Obsah sdělení i výslovnost jsem pilovala s mou hostitelskou rodinou během pobytu na Floridě.

Naopak pamatuji se i na online pohovor, kde na mne protistrana hovořila tlumeným a od začátku nedůvěřivým hlasem. K tomu bez vysvětlení, proč si nemůže alespoň zapnout svou kameru, jsem měla odhodlání takový pohovor předčasně ukončit.

 

Jak ses dostala k oblasti klinických hodnocení?

 

Snad jako většina monitorek uvedu, že to bylo skutečně náhodou. Ač jsem znala teorii o dvojitě-zaslepené léčbě a různých fázích hodnocení, moje povědomí o klinickém hodnocení bylo velmi abstraktní až absurdní, probíhající výhradně v laboratořích a poté snad skrytě na lidských dobrovolnících, což jsem si toho času odvodila nejspíše od mého oblíbeného knižního autora thrillerů z lékařského prostředí, Stevena Spruilla.

Reagovala jsem na inzerát s názvem Clinical Research Associate. Smířená s pocitem, že tedy “budu nabízet léky po ordinacích praktických lékařů”, jsem přijala pozvánku na osobní pohovor. Tam přišel zásadní zlom, když mne pohovorující začala od práce odrazovat. Nebyla si jista, zda zvládnu přechod z pozorování laboratorních potkanů na uzavření se do sklepení nemocnic ke kontrole přeplněných šanonů s dokumenty za dohledu přísného principal investigatora.

Z tohoto vzájemného nedorozumění se ale zrodila práce v klinickém hodnocení léčiv, kterou začínám osmým rokem. 🙂

Jaké vlastnosti by podle Tebe měl mít monitor?

 

Dovolím si uvést mnou již jednou použitou myšlenku 4P monitora:

• Průvodce
• Pomocník
• Podpora
• Přítel

A též lze vše jednodušeji vyjádřit slovy mé milé kolegyně Lenky Karnetové, že monitor je kámoš, ne žrádlo! 🙂

 

Co je pro Tebe největší výzvou v klinických hodnocení?

 

Od jednorázových kritických situací, kdy nepřišla včas léčba pro onkologické pacienty, nebo se objevila chyba v elektronických zařízeních, která několik týdnů nezaznamenávala pacientská data až po hořce úsměvnou urputnou snahu hlavní investigátorky delegovat svého manžela – vyučeného elektrikáře – jako zdravotní sestřičku do studie. Prý dříve asistoval při cévkování vojáků jako zdravotník. Bylo to odpověď na mou žádost, že potřebujeme back-up jiné zdravotní sestřičky v případě nemoci či dovolené. Toto centrum bylo poté předčasně uzavřeno.

Jinak je výzvou monitora každý den, neboť každý den je jiný a nikdy dopředu nevíte, co vás čeká. Ať už je 6:00 hodin ráno a drnčí telefon, že sestřičky zapomněly objednat laboratorní kity, nebo 22:00 hodin večer, když si během noční směny udělá hlavní zkoušející čas na zodpovězení queries a tvoření DCFs.

Ale největší výzvou jsou pro mě vendoři!

Interně totiž bojuji s neustále přibývajícím množstvím vendorů, respektive jejich neustálou výměnou. Nejsem proti inovacím ani rozšiřováním možností, ale získávám pocit, že nám začíná unikat důležitost KH a zlaté pravidlo zachovat kvalitu, nikoli kvantitu. V praxi to znamená, že zdravotnický personál je zahlcen přístupy do systémů, neboť co vendor, to jiný portál a co sponzor, to jiný vendor.

Úzce spojeno s častým vyžadováním změny hesel a pravidelnými údržbami systémů v pracovní době, atd. I samotná aktivace uživatelských přístupů se na začátku často velmi vleče a nedá se plně spoléhat na automatickou synchronizaci dat z CTMS, přestože to uvádí SOP.

K tomu nesmíme zapomenout, že každý vendor má svůj globální helpdesk. V mém posledním akutním případě byla pomoc helpdesku pří řešení situace na tak primitivní uživatelské úrovni, že jsem tím nutně ztratila minimálně 24 až 48 hodin jen proto, že si pro tuto radu jít musíte, neboť bez kontaktování helpdesku nemůžete problém eskalovat vyššímu studijnímu managementu.

Takové nastavení je špatně, tady se jedná o pacienty! A to ještě nemluvím o ztrátě důvěry zúčastněných stran a množství vzniklých deviací od protokolu, které se sponzorovi nastřádají.

Nabízí se obecně mířená řečnická otázka, proč bychom nemohli budovat, respektive již udržovat vztahy s vendory, které jsou léta osvědčeny, spolupráce plyne a je oboustranně prospěšná?

 

Doporučila bys absolventům vysokých škol pozici CRA?

 

Za sebe si neumím představit lepší start jak poznat širokou oblast klinického hodnocení. Z pozice CRA se dá případně přejít do specifického oboru jako je farmakovigilance, quality assurance, regulatory či start-up. Doporučení však vztahuji k absolventům magisterských oborů. Jako absolvent doktorských programů bych volila spíše pozice Medical Science Liaison či Medical Advisor, pokud dotyčný preferuje budovat kariéru ve farmaceutické firmě.

 

Máš pocit, že je o pozici CRA a klinických hodnocení dobrá informovanost?

 

Bez váháním říkám, že není! Stále převažuje názor, že CRA je ten, který navštěvuje lékaře ve svěřeném regionu a prodává léky. Před pár měsíci jsme s kolegy u sponzora měli možnost prezentovat naše oddělení a práci monitora klinického hodnocení v rámci interní awareness kampaně. A to se teprve dozvíte, že ani lidé ve stejné společnosti nemají povědomí o tom, co vše musí práce monitora pokrýt.

 

Máš za sebou čerstvě pohovor na manažerskou pozici. Co bylo při tomto pohovoru nejnáročnější?

 

Setřást nervozitu. Pohovor probíhal s potenciální nadřízenou regionální manažerkou. Počáteční ideální nastavení, neboť přesně víte, s kým budete nadále v kontaktu. I přes maximální možnou připravenost mne však neminuly otázky, které jako CRA nemohu umět zodpovědět, neboť k nim nemám přístup. Navíc odprezentování čistě naučené teorie je vždy tak trochu poznat.

Naštěstí pohovor nestál jen na jednom bodu, na případových studiích už jsme si notovaly a v otázkách vize leadershipu a budoucí nastavení spolupráce si vše sedlo. Řadím tedy toto úspěšné výběrové řízení k těm pozitivně laděným a věcným dialogům.

 

Jaký je Tvůj tip na udržování skvělých vztahů s centry?

 

Výhodou číslo jedna je mít studii od úplného začátku. Centra si zvyknou na váš způsob komunikace i jasné požadavky. Uvítají, když mohou kontaktovat pouze jedinou osobu, která hovoří česky a která ví na koho se obrátit, když řešení vyžaduje třeba delší čas. Vždy také zdůrazňuji, že není třeba personál zahlcovat nadbytečnou administrativou, než která je skutečně nutná.

Například v mé poslední svěřené neurologické studii byly vztahy skvělé, neboť jsem ihned na iniciacích hlásila, že se jdu učit především od nich, největších profíků na danou oblast u nás. Stejně jako zkušený monitor pozná hned napoprvé, kde studie hladce poběží, tak i zkušená centra dobře poznají, zda monitor při řešení situací vyčerpal své možnosti a vynaložil snahu skutečně pomoci.

 

Máš pro monitory nějaké doporučení?

 

Dát lékařům prostor a důvěru, své pacienty znají a léčí oni, ne vy. Vy udržujete mantinely, připomínáte důležité body, procedury, milníky. Nemá také smysl si na začátku za každou cenu hrát na kovaného odborníka v dané terapeutické oblasti, pokud jím nejsem.

Dále si nastavit a hlídat to neustálé opakované vytyčení hranic, s čím ještě monitor může pomoci a kdy už se dostáváme na tenký led. Za nejdůležitější ovšem považuji udržovat komunikaci, i když se ve studii zrovna “nic neděje”. Ukažte, že máte zájem, co se na centru odehrává!

 

Sleduješ na LinkedIn nějakou zajímavou osobnost?

 

Ano, sleduji. Zatím jsem tedy jen tichým pozorovatelem, ale v síti mám plno inspirativních osobností. Vyzdvihla bych příspěvky, které mě baví od profesora Aleše Benjamína Stuchlíka – člověk, který úspěšně prolíná neurovědeckou činnost s vlastním mentoringem a koučováním v oblasti paměti a učení.

Dále klíčové body vyjednávání aneb argumenty nefungují, o kterých hovoří Radim Pařík.

Z ženského zastoupení uvedu sportovní lékařku Marii Skalskou, pravopisné jednohubky Alžběty Vinterové – jestli sem vloudím nějaký češtinářský nesmysl, čekám rázný zásah. 🙂

A ať se to tváří jakkoli, jsi to Ty, Veroniko – první vlaštovka s dávkou inspirace posunout se z místa kupředu, probudit se z rutiny a jen si uvědomovat, že o klinickém hodnocení léčiv se dá nejen poutavě psát, ale také šířit povědomí pracovní náplně monitorek a monitorů.

Ze zahraničních zajímavých příspěvků namátkově uvedu Brigitte Hyacinth a Slava Bobrov.

 

Myslíš si, že publikování na LinkedIn může (nejen) monitorům pomoci v kariéře?

 

Věřím tomu, ač všechen můj dosavadní seznam témat a první příspěvky zatím stále bázlivě leží v šuplíku. O člověku může také dosti napovědět forma sebeprezentace ve vlastním profilu či komentování aktuálního dění pod vybranými příspěvky.

 

Jak dobíjíš baterky?

 

Před dvěma lety jsem naprosto propadla cyklistice, kterou jsem zkombinovala se stále ještě výkonnostním plaváním a pomalým vytrvalostním během. Poté z toho tak nějak přirozeně vznikl nápad věnovat se disciplínám triatlonu na amatérské úrovni. Nezapomínám také na protažení v podobě jógy a když mi půjčíte orienťáckou mapu, zvládnu i dojet či doběhnout do cíle. 🙂

 

Poděkování

 

Rozhovor je věnován všem lidem, kteří se jakkoli zapsali do mého kariérního i osobního růstu. Děkuji za zametené cesty i za pády, kdy jsem byla vyhozena dveřmi, ale vrátila se oknem. 🙂

Speciální díky patří Ondřeji Novákovi, od kterého se mi dostávalo maximální podpory během dosavadního působení ve Pharmservice a vyzdvihuji jeho proaktivní zájem o pracovní pohodu a otevřenost vždy věci řešit a vylepšovat.

Osobně děkuji taktéž mému partnerovi, věčnému oponentovi, který je mým průvodcem bez servítek na cestě zvládání přijímat kritiku a vtáhnout mne do konstruktivních dialogů.

 

Děkuji za rozhovor!